VKH den

Protože to měl být VKH den, kde jinde bychom jej měli začít než na Studentském centru? Setkali jsme se proto po ránu na SC, kde jsme se pustili do úžasné snídaně, kterou pro nás připravily s. Jana, s. Františka a s. Kristýna. Po snídani jsme zahájili naši pouť po stopách jezuitů v Brně. Nejprve jsme se vypravili do Řečkovic, které kdysi patřily brněnským jezuitům. Zde se nás ujala místní farnice a nadšená historička a patriotka, paní Ulrichová, díky které jsme si mohli prohlédnout tamní kostel sv. Vavřince. Po prohlídce jsme se vydali hledat sochu sv. Jana Nepomuckého, osobního patrona o. Mirka. U ní jsme pak krátkou modlitbou zahájili vlastní pouť, jejímž cílem byl kopec Ostrá horka v Soběšicích, kdysi slavné jezuitské poutní místo s později zbořenou kaplí sv. Kříže a sv. Františka Xaverského. Po cestě jsme nejprve hovořili o našich plánech ve VKH a pak po malé přestávce, během které jsme se posilnili skvělými kokosovými buchtami od sestřiček, jsme další část poutě věnovali osobní modlitbě a rozjímání. Uvažovali jsme přitom nad tím, v jaké životní situaci se teď nacházíme a co pro nás znamená naše služba ve VKH. Putování lesem do nepříliš strmého kopce netrvalo dlouho a již brzy nás z dálky vítal malý zarostlý kopeček, který byl cílem naší cesty. Na místo kaple se na něm dnes nachází rozhledna s výhledem na celé Brno, na kterou jsme se i přes nepříliš příznivé počasí nadšeně vyšplhali. Ve vyšších sférách se již prudký vítr proměnil téměř ve vichřici, takže jsme chvílemi začínali přemýšlet, co by se stalo, kdybychom i s poměrně subtilní konstrukcí naší rozhledny odletěli... Zdárně jsme však překonali i sestup zpět na zem a na poděkování za dobře zvládnutou pouť jsme se u kamene, který označuje místo prvního trigonometrického bodu na našem území, pomodlili Anděl Páně. Zrmzlí a vyhladovělí jsme pak zamířili do soběšického kláštera klarisek, kde nás mile přivítala s. Judit. V kostele sestřiček jsme slavili mši svatou, při které nám Hanča povyprávěla o svém vztahu k Panně Marii; o tom, jak má Panna Maria svým chováním blízko nám "obyčejným" lidem a zároveň jakým pro nás může být vzorem. Posíleni a občerstveni na duchu jsme zatoužili také po občerstvení tělesném, a proto jsme vyrazili do místní restaurace U supa na vydatný pozdní oběd. Po něm jsme se přesunuli zpět do Brna, abychom náš den zakončili opět "doma". Po krátkém intermezzu na SC, během kterého někteří vařili svařák a jiní řádili u kalča, jsme se přesunuli do našeho studentského kostela "u jezuitů". V potemnělé sakristii, osvětlované pouze svitem svíček, jsme se vrátili ke dvěma otázkám, s nimiž jsme vyrazili na naši pouť, a vzájemně jsme se sdíleli o tom, co prožíváme nejen ve VKH. Své pocity, slova, prosby i touhy jsme pak na závěr obětovali Pánu při krátké modlitbě před hlavním oltářem kostela.

Děkujeme Pánu za to, že nás svedl dohromady, a za všechno, co jsme mohli společně prožít. A prosíme o Jeho vedení a požehnání také do příštího semestru.

Na další fotografie se můžete podívat tady.