Místopředsedkyně
Klára Koběrská
Odkud a kam vedou tvoje kroky?
Odjakživa směřuju do neznáma a čím blíž jsem Bohu, tím méně tuším, kam si mě zase pošle. Můj život je prostě jedno velké dobrodružství a není výjimkou, že se do všeho vrhám po hlavě. Na svou životní plavbu mořem nejistot jsem vyplula z Prahy, kde jsem se narodila a vystudovala jsem Arcibiskupské gymnázium. Momentálně pluju na lodi svého života přes moře Přírodovědecké fakulty UK a MUNI, kde se účastním učitelského výcviku (ano, Bc. mám z jiného místa, než kde právě bojuji o Mgr.). Od září pak pravidelně navštěvuji ostrov Biskupského gymnázia, kde na půl úvazku učím chemii a odpočívám výukou biologie.
Jak jsi našla svou cestu do VKH?
O VKH jsem se dozvěděla už během studia bakaláře v Praze. Nestíhala jsem ale ani studentské mše (kvůli nahrávání podcastu O Třech ve třech) ani jiné akce (pro změnu kvůli kurzu Života v Duchu, který probíhal každý čtvrtek). Vše se změnilo před rokem, kdy jsem se rozhodla studovat magistra v Brně, městě, kde jsem téměř nikoho neznala a sama jsem jej navštívila jen dvakrát v životě. Potřebovala jsem si najít duchovní i lidské zázemí a hned mi přišlo na mysl VKH. Slyšela jsem už o vyhlášených akcích (ano, byl to Košt vín a Oktoberfest) a studentských mších. První semestr jsem jen posmutněle navštěvovala jiné farnosti, protože rozvrh mi nedovolil účastnit se pondělní ani středeční studentské mše, natož chodit na VKH akce. Ale v zimě se vše zlomilo, začala jsem navštěvovat pondělní studentské mše a díky Exodu 40 jsem se začala cítit u jezuitů jako doma. Získala jsem nové přátele, dokopala jsem se zpívat ve schole a stále častěji jsem vyhledávala různé akce pořádané VKHčkem. Tak se pro mě VKH stalo srdcovkou.
Charakterizuj se třemi slovy na písmena VKH?
Vysokohorsky (hory a hlavně ty výhledy miluju)
Kristologická (hovory se mnou se často zvrtnou v teologické debaty)
Hudebnice (bez hudby bych byla jedna velká deprese a asi bych se ani neuměla modlit)
Jaký je tvůj oblíbený kostel či poutní místo?
Je těžké si vybrat, v mnoha kostelech jsem se cítila jako doma. Velmi jsem si oblíbila baziliku svaté Kláry v Assisi, kde jsou ostatky mé křestní patronky a zároveň je zde uložený kříž ze San Damiana. Tak moc promodlené místo jsem nikde nezažila. A nesmím opomenout můj farní kostel svaté Anežky České v Praze na Spořilově, velká srdcovka. Nádherný a jednoduchý funkcionalistický kostel, kde jsem vyrostla.