Předseda
Tomáš Laštovička
Odkud a kam vedou tvoje kroky?
Z Jihlavy, z početné katolické rodiny, z pajdáku a fildy, od studia učitelství dějepisu, občanské výchovy a angličtiny.
Dá-li Pán a budeme živí – k učitelské profesi, k manželství a k početné rodině.
Jak jsi našel svou cestu do VKH?
K VKH jsem nakrátko přičichl již před COVIDem na doporučení mojí babičky. Po návratu z distanční výuky mi byly studentské mše velkým povzbuzením. Udělalo na mě velký dojem vidět kostel plný mladých věřících a poslechnout si kázání na míru studentům.
Měl jsem však pocit, že se tam ztrácím v davu. Chybělo mi společenství – víra prožitá a sdílená ve vztazích s druhými. To se mi kupodivu hledalo těžko. Lidé kolem byli, ale cestu k nim jsem si nenacházel. Rok jsem chodil po VKH akcích, aniž bych si našel své místo.
Konečný úspěch mě stál extrémní nestudentský počin – vstal jsem brzo ráno na breviář v 7:30. Tady jsem v modlitbě s ostatními a v rodinné atmosféře společných snídaní našel svůj církevní domov.
Další rok jsem šel do rady, abych nabídl ostatním to, co mi nabídli druzí přede mnou. Tento rok jsem v radě znovu a budu rád, když se mi podaří přispět k otevřenosti našeho studentského společenství.
Charakterizuj se třemi slovy na písmena VKH?
Všem Knedlíkům Holduji – Velice Knedlíkům Houskovým. Už jsem však za zenitem, na gymplu jsem jich snědl na posezení 28.
Jaký je tvůj oblíbený kostel či poutní místo?
Mám rád kostel ve své rodné farnosti – kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě. Je to zajímavý mix románského slohu a velmi rané gotiky z poloviny 13. století. Jeho interiér působí zároveň hrubě a robustně a zároveň velmi intimně. Nejvíce mě fascinují zbytky původní výmalby z 13. století, které jsou nejlépe vidět v pravé boční lodi. Člověku ukazují jak je naše představa šedivého středověku mimo.