Věrný: Jsem oddaný svým hodnotám a přátelům.
Kreativní: Rád nacházím inovativní řešení problémů.
Hledající: Jsem otevřený novým myšlenkám a neustále hledám pravdu a smysl.
Už na střední jsem bydlela na intru na Grohové a vystudovala Střední školu grafickou jako reprodukční grafik pro média. Po maturitě jsem se rozhodla změnit směr a jít na Filozofickou fakultu MU, obor religionistika. Co budu v budoucnu dělat s tímto oborem nemám nejmenší tušení, však ono se něco najde (kdykoliv se můžu vrátit ke grafice).
Když jsem bydlela na Grohové, tak jsem tam chodila zpívat na studentské mše, kde jsme poznala lidi, kteří mě přivedli na studentské mše k jezuitům. Pak mě jeden kamarád z farnosti pozval na VKH ples a bylo to, od té doby chodím (skoro) na všechny akce pořádané VKH.
Všímavá Kreativní Holka
Moje oblíbené poutní místo je kostel sv. Anny v Žarošicích, často tam chodím na mariánské poutě.
Od knih a přednášek do historie a dechberoucího světa umění, který se nezřídka mísí se světem církve a víry a obohacují se/obohacují mě navzájem. Z geografického hlediska pak z Třince do Brna a z Brna všude možně.
A co dál? To je Božích rukách a já se už nemůžu dočkat, kam mě povede.
To tak člověk zajde nejen na studentskou v pondělí, ale zkusí i ranní ve středu nebo úterní breviář, jde jednou dvakrát a ani se nenaděje a už chodí pravidelně. Společná snídaně je na seznamování a družení se skvělá věc a já si tak postupně našla svoje místo kolem VKH a okruh lidí, se kterými si rozumím (jak jinak vysvětlit snídaně trvající téměř až do oběda?). Podobně jsem půl roku pokukovala po schole, až jsem se jednou odvážila přijít na zkoušku a stala její součástí, za což jsem velmi vděčná.
Vševnímavá
Kunsthistorička a
Hnidopich
Místo, které mi absolutně vyrazilo dech a téměř rozplakalo štěstím byl rozhodně kostel San Vitale v Ravenně. Při pohledu na všechny ty absolutně úchvatné mozaikové výjevy moje kunsthistorické a katolické srdce plesalo. Pokud bych ale měla vybrat něco trochu blíž, tak je to sice trochu profláklý, ale i přesto neuvěřitelně kouzelný poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Pocházím z města Krnov, které leží ve Slezsku na hranicích s polskem. Zde jsem studoval gympl a poté šel studovat do Brna na VUT. Přestože je to zde fajn na studijní léta, zůstávat bych zde pokud možno nechtěl a rád bych se usadil někde na klidnější místě, ideálně blíže přírodě.
Vlastně přesné nevím, někdo se mi o tom zmínil. Měl jsem to v podvědomí. Moje první akce byla košt pálenek v březnu 22, což byl takový startovací můstek. Seznámil jsem se s fajn lidmi, pak jsem celkem na random šel do VKH tanečních, kde jsem potkal Vaška a už to šlo. Spousta nových kontaktů, dobrovolničení na akcích a nakonec do rady.
věrný, konzervativní, hLíný
Mariahilf u Zlatých hor má skvělou atmosféru. Zažil jsem zde fajn chvíle na táboře Sinai.
Hm, odkud? Jádro mých minulých kroků si nechám pro sebe, ale co prozradím rád je to, že jsem dříve měl spoustu aktivit, koníčků a zájmů, teď už ten les spíše prořezávám. 🙂 Nechávám si to, co je pro mě podstatné a ano, VKH zůstalo. 🙂
Mé kroky vedou směrem k prohlubování vztahů s druhými lidmi, k větší tvořivosti, ke chvílím stráveným v přírodě, k úctě k příběhům druhých lidí a ponoření se do těchto příběhů v profesi psychoterapeuta.
O VKH mi prvně řekl můj bratr a moje první setkání s VKH se odehrálo na víkendovce tehdy pro kovidové druháky. Hned jsem věděl, že ti lidé jsou moje krevní skupina. Byl to nádherný víkend a dodnes si v srdci chovám vzpomínku na to, jak jsme po rozloučení ještě několik minut stáli v kroužku a nikomu se nechtělo odejít.
Byť jsem nikoho z víkendovky předtím neznal, vzniklo na ní několik krásných přátelství, které trvají dodnes. Doporučuji všem lidem, kteří se s VKH teprve seznamují do té vody skočit a na nějakou takovou akci jet.
Vysoce
Kreativní
Hastroš
Mám rád svatý Kopeček u Olomouce. Proč, to neprozradím. 🙂
A potom mám rád mše sv. sloužené na přechodech hor v Rumunsku. To, že je v takových případech tím kostelem les a oltářem karimatka je už věc druhá. 🙂
Mé kroky vedou z malebné moravské vesničky do spletitých pavučin města a akademické půdy.
Dobré slovo mě přimělo si VKH zadat do Googlu a bylo.
víno, klid, hory
Do Brna za studiem dojíždím týden co týden vlakem z podhůří Jeseníků, kde bydlím s rodiči a sourozenci v malé vesnici mezi Krnovem a Bruntálem. Před nástupem na VŠ jsem podobně putovala do Kroměříže na Arcibiskupské gymnázium. Nyní studuji na Masarykově univerzitě, Environmentální studia na FSS a Etnologii na FF. Mám velké množství zájmů, o nichž s ohledem na náhodného čtenáře radši nebudu podrobněji rozepisovat. S ohledem na zvědavého čtenáře prozradím, že mezi ně patří například pěstování starých odrůd obilí nebo psaní knih.
Přála bych si, aby moje kroky vedly k Bohu, skrze naplněný a smysluplný život prožitý ve vztahu s Ním, s druhými lidmi a s celým jeho Stvořením. Snažím se hledat, čím nejlépe by takový život měl být naplněný, a zjišťuji, že to není zrovna snadné. 🙂
V prvním roce na VŠ v Brně jsem se vypravila na zahajovací studentskou mši. která byla poznamenána koronavirovou pandemií a směli se jí účastnit pouze vybrané skupiny, z nichž jednou byly také studenti prvních ročníků. Neznala jsem tam nikoho a ukázalo se, že neznám ani cestu do baziliky na Mendlově náměstí, tak jsem málem přišla pozdě. Naštěstí jsem se na Úvoze zavčasu otočila a zacílila svůj sprint správným směrem dolů z kopce.🙂 Po týdnu jsem kvůli uzavření kolejí putovala domů, a další kontakt s VKH byl ve druhém ročníku opět na zahajovací mši. Můj rozvrh nepřál tomu, abych mohla chodit na pondělní studentské mše (nebo spíše za to mohla moje zvědavost, která mě vedla k navštěvování volitelného předmětu Jazz a politika v Evropě v letech 1930-1950), a tak jsem se do VKH hlouběji dostala až ve třetím ročníku, kdy jsem začala pravidelně chodit na studentské mše. Zavítala jsem na první drobné akce a odhodlala jsem se, navzdory své škatulce beznadějného introverta, připojit se k divadelnímu spolku Buřtguláš. Několikrát se mi podařilo zajít na ranní studentskou mši, kde mě velmi oslovilo malé společenství kolem oltáře, počtem se blížící počtu apoštolů. Moje obava z VKH jako z velkého nepřehledného společenství, kde nikoho neznám, po několika krocích do neznáma postupně odezněla. 🙂
všestranná, kritizující, hloubavá
Mám velmi ráda kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci, v jehož sousedství jsem asi patnáct let bydlela. Mými oblíbenými poutními místy jsou například Cvilín u Krnova nebo Maria Hilf u Zlatých hor.
Pevně doufám a věřím, že od Otce a ideálně se snažím je vést tam, kam mě Taťka nasměřuje.
Přes studentské pondělní mše a úklidy po nich. Začalo mi tu být tak dobře, že se ostatní akce začaly samy od sebe nabalovat.
V-ir
K-éfas
H-abilis
Dřevěný kostel v Liberku s neuvěřitelnou atmosférou, vůní a interiérem. (Ne jen kvůli tomu, komu je zasvěcen). A kostel sv. Jana Křtitele v Pardubicích.
Přichazím ze Zhoře, kráčím vpřed a ideálně s Bohem =D
O VKH jsem věděla od svého staršího bráchy. Díky němu jsem poprvé zašla na studentskou mši v pondělí, kterou jsem si rychle oblíbila (i díky skvělé hudbě). A díky stálým ohláškám jsem nakonec sebrala odvahu zkusit první akce, z nichž nejmilejší se mi staly VKH šerm ⚔️ (kde jsem poznala samé skvělé lidi, se kterými se stále scházíme) a ranní breviář se snídaní, ze kterého vzniklo i spolčo (překvapivě… opět plné samých skvělých lidí 😜😁).
Vnímavá 🌱
Kreativní 🎨
Hravá 🔫
(Velmi Krásná Holka 😜)
Kostel sv. Markéty u nás ve Zhoři (socha sv. Markéty na hlavním oltáři má meč 😜) a z poutních míst kaplička sv. Václava ve vedlejší vsi Nadějov (sv. Václav má i brnění =D).
